„Kolik může stát projekt? Vždyť je to pár výkresů.“

S podobnou otázkou se projektanti setkávají poměrně často. A vlastně se jí nelze divit. Klient na konci opravdu dostane několik výkresů, technickou zprávu, schémata a případně další dokumentaci. To, co už nevidí, je cesta, která k nim vedla.

A právě tady vzniká základní nedorozumění kolem ceny projektových prací.

Projektant není placený za množství čar v CADu. Je placený za rozhodnutí, která těm čarám předcházejí.

Výkres není projekt

Nakreslit kabel mezi rozváděčem a strojem není technicky složité.

Rozhodnout, jaký kabel tam má být, už složitější je.

Projektant musí vědět, jaké bude zatížení, jak je vedení uloženo, jaké jsou okolní podmínky, čím bude jištěno, zda vyhoví z hlediska proudové zatížitelnosti, úbytku napětí nebo ochrany při poruše.

U větších instalací do toho vstupují zkratové poměry, selektivita, výkonová bilance, rezervy rozváděčů nebo návaznosti na technologii.

Na konci může být ve výkresu skutečně jen jeden kabel.

Rozdíl je v tom, jestli byl nakreslený proto, že „to tak nějak vychází“, nebo proto, že projektant ověřil, že právě takové řešení dává technický smysl.

To je možná nejpřesnější rozdíl mezi kreslením a projektováním.

Cena projektanta nezačíná hodinou nad konkrétní zakázkou

Diskuse o ceně projektové práce se často redukuje na hodinovou sazbu.

1 000 Kč? 1 500 Kč? 2 000 Kč?

Jenže hodinová sazba projektanta není totéž co hodinová mzda.

Za každou fakturovanou hodinou stojí odborné vzdělání, dlouholetá praxe, odborná způsobilost, autorizace, průběžné studium norem a právních předpisů, pojištění odpovědnosti, technické vybavení a software.

Profesionální CAD může stát desítky tisíc korun. Specializované systémy pro elektrotechnickou projekci, výpočty, BIM nebo návrh fotovoltaiky mohou náklady posunout výrazně výš.

K tomu patří přístup k technickým normám, odborná školení, aktualizace programů, pracovní stanice, zálohování dat a další provozní náklady.

ČKAIT proto při stanovení pracnosti projektových služeb nepracuje s představou, že projektant pouze „kreslí dokumentaci“. Do odborného výkonu zahrnuje i duševní činnost, celoživotní vzdělávání, technické a softwarové vybavení, provoz a náklady související s profesní odpovědností.

To je poměrně důležitý detail.

Odborná práce totiž začíná dávno předtím, než projektant otevře první výkres.

Zkušenost se těžko kreslí do technické zprávy

Velkou část hodnoty projektanta tvoří něco, co se klientovi prakticky nedá ukázat: zkušenost.

Začínající projektant a člověk, který desítky let navrhoval, montoval, opravoval nebo revidoval elektrická zařízení, mohou ve výsledku vytvořit velmi podobně vypadající výkres.

Neznamená to ale, že je jejich práce stejná.

Zkušenost se projevuje například tím, že projektant už při návrhu pozná místo, kde může později vzniknout problém.

Ví, že rozváděč sice „vejde“, ale nebude se dát rozumně servisovat.

Ví, že trasa kabelů je sice podle půdorysu možná, ale v reálném prostoru bude kolidovat s technologií.

Nebo pozná, že současné řešení sice splňuje zadání investora, ale nepočítá s rozšířením provozu, které je téměř jisté.

Právě tady se velmi dobře ukazuje hodnota propojení projekční a montážní praxe.

Projekt nemusí pouze vyhovět na papíře.

Musí se podle něj dát stavět.

Levný projekt bývá drahý až později

Tady už se dostáváme k méně populární části celé debaty.

Projektová dokumentace se často vnímá jako náklad, na kterém lze ušetřit.

Jenže úspora několika hodin práce projektanta může velmi snadno vytvořit desítky hodin práce na stavbě.

Nejasné schéma znamená telefonát projektantovi.

Chybějící detail znamená rozhodnutí montážní firmy přímo na místě.

Špatně koordinovaná trasa znamená změnu při realizaci.

Nedostatečně promyšlený rozváděč může znamenat jeho přepracování.

A každá chyba, která se na monitoru opravuje změnou jednoho výkresu, je na stavbě podstatně dražší.

Proto je trochu paradoxní, když se investor snaží ušetřit na projektu několik tisíc korun u zakázky, kde samotná realizace stojí statisíce nebo miliony.

Nejde přitom o to tvrdit, že dražší projekt je automaticky lepší.

Není.

Stejně jako neplatí, že levnější projekt musí být špatný.

Problém je spíš v tom, že samotná cena bez znalosti rozsahu služby říká velmi málo.

Dvě stejné nabídky nemusí nabízet stejný projekt

Na trhu může investor dostat dvě nabídky označené stejně:

Projekt elektroinstalace.

Jedna bude za 30 000 Kč.

Druhá za 60 000 Kč.

Rozdíl ale nemusí být v marži projektanta.

První nabídka může obsahovat základní výkresovou dokumentaci.

Druhá může zahrnovat místní šetření, výpočty, koordinaci s dalšími profesemi, podrobná schémata rozváděčů, několik kol změn, komunikaci s distributorem, podporu při realizaci a následnou aktualizaci dokumentace.

Pak už nejde o porovnání ceny.

Jde o porovnání dvou různých služeb.

A přesně proto je problematické ptát se obecně:

„Kolik stojí projekt elektroinstalace?“

Správnější otázka je:

„Co má projekt obsahovat a jaký odborný výkon je k jeho zpracování potřeba?“

Projektant není jen autor dokumentace. Je nositelem odpovědnosti

Ještě jedna věc bývá v debatách o ceně podceňována.

Projektant se pod své řešení podepisuje.

U autorizované dokumentace přebírá profesní odpovědnost za odbornou úroveň svého návrhu.

To není abstraktní pojem.

Chyba v projektu může znamenat škodu při realizaci, nefunkční zařízení, odstávku technologie nebo problém při revizi.

V krajním případě může mít dopad na bezpečnost osob nebo majetku.

Cena projektové práce proto zahrnuje i odpovědnost za rozhodnutí, jejichž následky mohou být mnohonásobně dražší než samotná projektová dokumentace.

Takže kolik by měl elektroprojekt stát?

Na tuhle otázku univerzální odpověď neexistuje.

A vlastně je dobře, že neexistuje.

Projekt výrobní technologie, rodinného domu, fotovoltaické elektrárny nebo rekonstrukce starého provozu nelze smysluplně ocenit jedním univerzálním ceníkem.

Rozhoduje rozsah, technická složitost, stav vstupních podkladů, množství koordinace, odpovědnost a požadovaný detail.

Dobrá nabídka by proto měla místo jednoho čísla jasně říct, co je v ceně zahrnuto.

Teprve potom je možné porovnávat.

Cena projektu není cena za PDF

Možná se tedy celá otázka dá zjednodušit.

Klient neplatí za to, že projektant několik hodin ovládá CAD.

Platí za to, že ví, co má nakreslit.

A hlavně proč.

Platí za vzdělání, praxi, technický úsudek, znalost norem, výpočty, software, zkušenost s realizací a odpovědnost za výsledek.

Výkres je jen poslední viditelná vrstva celé práce.

A dobrý elektroprojekt se nakonec pozná poměrně jednoduše.

Na stavbě se podle něj nemusí zásadní věci znovu vymýšlet.